Tak jsem se po roce a půl zase dostal k mému projektíku zahradního pomocníka. Naposledy jsem dělal kombajnovou nástavbu, a od té doby jsem kreslil nějaké výkresy a vymýšlel, jak udělat asi nejsložitější díl – kloub na spojení obou vozíků. Po několik a úpravách rozměrů, výkresů, shánění materiálu… a hromadě času … nastal ten správný okamžik tento víkend.
Jako první bylo podle čtvercových nerezových desek s vyvrtanými otvory svrtat a svařit kovové spodní rámy vozíků, ideálně do pravých úhlů. Jednotlivé díly vozíků mám připraveny v krabici už více než rok … už si ani nepamatuju, kdy jsem je dělal, a tak nějak doufám, že jsem je tehdy dělal podle výkresů, které mi tu v dílně visí na stěně. V delších (podélných) dílech jsou připravena osazení na „silentbloky“ náprav. Ty se od prototypu nezměnily, jsou pořád stejné, už vyzkoušené, neplánuju na nich cokoliv měnit.
spodní rámy vozíků
Neustále mě překvapuje, jak hodně se to železo i nerez dokáže při svařování různě kroutit, a to i když je to docela pevně k něčemu upnuté. Holt mi chybí nějaké metalurgické vzdělání … asi by bylo dobré si něco kolem toho nastudovat. Příště bych asi volil jiný postup – speciálně pro ty výřezy na „silenbloky“ náprav.
Následovala výroba hybné části kloubu – otočné v horizontální ose. I tady se svařováním leccos pohnulo, změníly dimenze, takže díky tomu jsem musel ty „těsné“ díly „zastudena“ připravené a funkční po svaření znova přesoustružit. Příště bych asi volil jiné pořadí obrábění … člověk se pořád učí.
kloub
Jelikož na fixní část kloubu nemám ještě vrchní a spodní desku, složil jsem celé vozidlo dohromady jen „na oko“, na skutečné propojení si budu já i vy muset ještě počkat… snad ne zase rok 🙂
