Po mnoha letech, kdy jsme měli ohniště na provizorním místě, kde jsme ho budovali na základě momentální potřeby, se konečně dočká důstojného a trvalého místa. Těším se, až si budu moct při opékání buřtů postavit na zem pivo (v současném svahu nelze). Jako základ poslouží plácek zbudovaný za přispění několika desítek koleček hlíny vykutané při stavbě skleníku.
Nadešel čas prolnutí teorie a praxe – jestli to co je v počítači, půjde postavit i v reálném v terénu. Podle výkresů jsem nařezal schodnice a zkusil instalovat 1. skutečný stupeň. Klaplo to! Až na nějaké milimetříky to vyšlo. Nakoupil jsem železo a mohu teda dělat finální schodnice ze železa.
Po včerejším makání na schodech dnes naštěstí prší, takže si konečně mohu v klidu pustit na CNC už týden připravený program na výrobu odsavače. 🙂 Je to první pokus na obrábění překližky a myslím, že se mi docela povedlo tipnout parametry pro obrábění – dal jsem 16.500 otáček, posun 350 mm/min (600 při neobrábění). Na jeden průchod ubírání 2mm. S těmito parametry ta překližka není po frézování opálená. Jelikož jsem neměl nastaveny správné parametry nástroje (o 0,125mm), vnitřní díry jsou o 0,3mm menší, než by měly být. Upravím tedy program, a zkusím ubírání 3-4mm – myslím, že by to mělo dát v pohodě.
Vydrátoval, vybednil a ve středu večer jsem vybetonoval zbytek horního „hrazení“. Tím bych měl mít vrchní část zedničiny hotovou. No a nastal čas rozebrat kamení a upravit terén pod schody na budoucí úroveň. V sobotu ráno, za krásného pracovního počasí (cca 2st) jsem začal odkopávat hlínu a odebírat kamení. Malé kamení jsem dával nahoru nad schody, velké kamení jsem spolu s hlínou vozil „před králíkárnu“. Hlínou jsem srovnal terén „za jabloní“ – padlo tam všechno z výkopů základů schodů, srovnávání terénu pod schodama a ještě asi 8 koleček přebytečné hlíny od souseda. Z kamení jsme poskládali staronový záhon – ten původní se po srovnání terénu (zvýšení o cca 35cm) ztratil někde v hloubce.
A pro technické hračičky, kterým nestačí 3D obrázek, tak tady je odkaz na 3D model ve Fusion 360
Už nastal nejvyšší čas na to zbudovat plánované schody mezi „budníkem“ na popelnice a barákem. 8.8.2013 jsem sem narychlo naskládali při zasypávání ČOV „pár kamenů“ (můžeš se podívat níže) aby hlína neujížděla a současně aby se po nich dalo jakž-takž vylézt nahoru. Postupem času jsem doplnil další kameny, až z toho vznikly provizorní schody, prudké, ale docela dobře použitelné. Po skoro 6 letech ale schody už ztratily potřebnou stabilitu a staly se tak obtížně použitelnými. Co naplat, je třeba se zase vrhnout na terénní práce, betonování, zedničinu a jiné mé oblíbené kratochvíle – hraní s CNC bude muset počkat. 🙂
Začalo to měřením, plánováním, kopáním, vymýšlením, … kopáním, vymýšlením, … a nakonec i kreslením v CADu a výpočtama, jestli a jak to všechno vyjde. Až to vyústilo zbudováním horních základů. Na dvou snížených kamenech budou usazeny železné schodnice, mezi nimiž bude 10 pororoštových stupňů 270 x 800 mm.
Naše zahrádkářské družstvo se usneslo, že máme málo záhonů a jednohlasně rozhodlo o zbudování nového, ještě lepšího, záhonu na téměř nejvyšším místě na našem pozemku – nad včelami. Dopoledne jsme vytýčili správné místo. Uprostřed budoucího záhonu byl naneštěstí pařez od staré jabloně. Jiřinka začala s připravou terénu, já si odskočil k Davidovi udělat zvonek, a po obědě to začalo – pařez a 2,2m3 hlíny muselo jít pryč, aby Jiřinka v podvečerních hodinách slavnostně na dno mohla položit první dřevo jako základ nejlepšího záhonu :-).
Nainstalovali jsme sítě proti hmyzákům.
Svařil jsem svodidla, přidělal, natřel všechno železo. Nakonec jsem vybetonoval práh. Jiřinka si začala zakládat záhony a završili jsme to navezením pěkné hlíny. Třešničkou na dortu byla instalace skleníkového teploměru se sledováním maximálních a minimálních teplot. A můžeme sázet!
První zakázka pro CNC – pro děti z družiny Jiřinka vymyslela výrobu takového velikonočního košíčku, pro každé děcko potřebovala 1 kolečko s dírami. A dětí je 50.
Pro automatizaci domácí výroby, nejen pro vytváření hromad různých pomůcek na tvoření dětí ze ZŠ Kamenný přívoz :-), jsme pořídil CNC frézu. Základní úkol byl přestavět dílnu, aby bylo vůbec kam to CNCéčko dát. Sestavil jsem ho, oživil, naprogramoval jejho obsluhu přes program Mach3, kreslím v Autodesk Fusion 360, který je pro kutilské potřeby zdarma… a už to jede. Pracovní prostor je cca 60×40 cm. Na fotce je série jakýchsi koleček, kterých bylo potřeba udělat 50. Další počin bude (až bude čas a přijdou z Číny kartáčky 70 a 100 mm) vyfrézování odsávacího „náhubku“ na frézu, neboť to frézování docela práší.
