Tak jsme povolali zase těžkou techniku, aby nám vybagrovala základy na zídky. Vytěženou zeminu nám bagr naházel za opěrku a další „tatru“ nám naházel za horní zídku, kde nám ještě hlína chyběla. No a pak došlo na zakládání další ze suchých zídek, tentokrát jsme na dirigování byli dva – s Pavlem.
Abychom odvedli přebytečnou vodu z pozemku, musíme se „podkrtkovat“ pod silnicí. A jelikož je na druhé straně kamenná opěrka tlustá skoro metr, skrz ní nám pomohlo jádrové vrtání, průměr 15cm.
Když jsme to porovnali, je vidět, že ještě minimálně jedna „tatra“ se tam vejde jako nic.
Konečně nadešel den „D“ a začali jsme se zasypáváním betonové opěrky. Dvě „tatry“ hrubého recyklátu, dvě „tatry“ jemného, „tatra“ až dvě hlíny.
Další kroky aby mohla být opěrka zasypána – dopojeny okapy, napojena trubka která bude přivádět vodu nahoru (k jezírku, do nádrže, … bůh ví). A završil to pořádný úklid – aby se nikde neválelo to, co bagr nemá zahrabat.
Zase jsme pokročili v rozebírání původní spodní zídky. Už máme (teda hlavně kluci mají) za sebou tu nejhorší část – nějakým betonkem pospojovanou část zídky. Zbytek zídky je už jen suchá poskládaná zídka, jako byla všude jinde – ta už půjde rychleji a hlavně – nebude se muset oklepávat kamení od toho betonu!
Blíží se doba vyzrání opěrky, a tak jsem se vrhnul na přípravu věcí, které za čas zmizí všem z očí – drenáž, odvod dešťové vody, nopová fólie proti pronikání vlhkosti,…
Taťka s Honzou pokračovali v rozebírání
Honza s taťkou začali rozebírat spodní zídku. Jde to pomalu, jsou tam velký kameny a ještě je tato část zídky prohozená maltou nebo betonem.
Tak už došlo i na mě – po delším čase, kdy jsem jen monitoroval spad kleštíka (brouk, parazit, takové včelí klíště) a spokojeně sledoval skoro žádné napadení mých včelstev, už dorazila letošní pohroma i ke mě. Začali jsme tedy s podzimním léčením.