Stránky Mártyho a Jiřinky

Vykopány základy skleníku

Vykopali jsme základy skleníku, část krumpáčem, část sbíječkou. Máme postavený vnitřní rám bednění, pravoúhlý, a teď navrtat svislou výztuž do skály a nějak vybednit to všechno … na to se vysloveně „těším“.

První část kompostéru

První ze tří „kójí“ kompostéru. Jiřinka už do něj přeházela náš bývalý kompost, a každý den chodí měřit teplotu, aby zjistila, jestli kompost „funguje“ :-). Další 2 „kóje“ jsou v procesu…

Kopeme místo na skleník

Začali jsme s kopáním místa na skleník o půdorysu cca 2,6 x 2,6m. Zadní stěna bude v místě kde jsou zatlučeny kovové trubky. Na fotce ten terén vůbec nevypadá realisticky, v reálu je to dost velký plac – už je srovnána do roviny cca přední 1/2 plochy. Vykopáno bylo cca 33 koleček hlíny. Tou srovnáváme terén u jezírka, kde bude posezení a ohniště.

Dřevník se plní

Dřevník Jiřinka pozvolna plní dřívím ze shora, kde se pozvolna uvolňuje místo na kompostér. Jo, jo, … ještě není stříška – vím 🙂

Dřevník natřen

Druhý nátěr barvou „hliník“ je o poznání lepší. Z fotek to není úplně vidět, ani z té na sluníčku, ani z té ranní. Ty odstíny se od reality přecijen trochu liší.

Dřevník svařen

Svařeno, spojeno. Další fintou byl nátěr – chtěli jsme něco co nejméně nápadného, aby to pokud možno co nejvíce splývalo se zdí. Našel jsem super odstín šedivé, dle plechovky to bylo přesně to, co potřebujeme. Trochu mě sice děsil název barvy – pastelová šedá – ale zkusili jsme to. Výsledkem je krásně nazelenalý nátěr … no, tak to ne …

Dřevník

Je vedro, nedá se kopat a připravovat venku terénní úpravy na schody, tak došlo na realizaci další položky na seznamu. Jiřinka vymyslela, že to nejdůležitější co teď na zahradě potřebujeme, je pořádný kompostér. 🙂 Inspirováni jedním výrobkem jsme vymysleli, jak to udělat v našem svažitém terénu. Ale má to háček – na místě budoucího kompostéru je nyní uskladněno dřevo. Takže je třeba nejdříve udělat nějaký „dřevník“. Využijeme betonovou zeď dole „blízko kotle“. Uděláme ho tak, aby šlo uskladňovat (a oddělovat) různě staré dříví. Do rozumné (dosažitelné) výšky se tam vejdou cca 2m3 dřeva. Svařil jsem konstrukci z jeklů 40×40, velikost jednoho pole je cca 105x75cm. Musel jsem to rozdělit na dva díly, protože celé bych to nedostal z dílny ven – malé dveře. 🙂 Když jsem to pak viděl v kuse na místě, bylo by bývalo asi lepší použít jekl 35×35, ale holt už je to hotové…

Solární tavidlo na vosk

Další pokus jak využít sluneční energii – při včelaření se nám tu hromadí staré plásty, a je potřeba z nich dostat vosk. Čím je plást starší, tmavší, tím více obsahuje „košilek“ od vylíhnutých včel. Udělal jsem takovou „vitrínu“ do které umisťujeme staré plásty. Sluneční paprsky uvnitř vytvoří dostatečnou teplotu kolem 60stC při níž se vosk rozpustí a steče do připravené nádoby v podstatě bez nečistot. Funguje to zhruba od hodnoty osvitu 500W/m2, v našich podmínkách je to v létě za slunečného dne přibližně od 10 do 17 hodin.

Koncentrační ohřívač vody

Můj první pokus jak (a jestli vůbec) dělat koncentrační solární ohřev vody. Zatím mám jen parabolu a stojan, zkusil jsem namířit na slunce a na dřívko dát do ohniska 1/4 A4 papíru, abych se mrknul na průměr ohniska. Stačilo cca 10-15s aby papír shořel a bukové dřevo se začalo pálit. V tu dobu ukazovala meteostanice osvit kolem 720W/m2 (nebylo úplně jasno), parabola má průměr cca 55cm, plocha zrcátek (583ks 2x2cm) odpovídá cca 0,233 m2, což dělá cca 168W na ohnisko s průměrem kolem 2-4 cm. V ohnisku plánuju měděnou válcovou nádobku o průměru 35mm a výšce cca 5cm, napojenou měděnými trubkami na „minibojler“ za satelitem o objemu kolem 1-2L tak, aby v tom (otevřeném) okruhu fungovala samotíž. Pak se bude dát změřit skutečný výkon dle toho, jak to ohřeje ten objem vody. Když jsem do osy paraboly umístil měděnou trubku (prázdnou, bez chladící kapaliny) o průměru 14mm, v oblasti ohniska se zahřála na 254 stC.