Došlo na lámání chleba – po mnoha zemních a přípravných pracech jsem se odhodlal v pátek udělat bednění na základy skleníku, a ač jsem to do večera neudělal úplně celé, pro jistotu jsem si spočítal potřebný beton a napsal seznam, co je ještě potřeba udělat. V sobotu ráno – teď, nebo nikdy – padlo rozhodnutí, že dneska je ta správná konstalace hvězd na vybetonování základů. Ráno jsem ještě musel jet nakoupit „rezervu“ pro betonování – 6 pytlů betonu, nějaké železo a pár koleček štěrku pod základy. Když se mi to všechno povedlo schrastit, zaťal jsem zuby, objednal kubík betonu a šel došalovat chybějící části. Kolem 10:45 přijel beton, a my se postupně se zapojením celé rodiny pustili do betonování. Děti byly tak akční, že abychom to měli rychleji, vozili beton i v nemotorovém kolečku (!!! cca 60m po cestičce až nad barák, převýšení 11m), Jiřík dokonce s nemotorovým kolečkem běhal, a to i po odehraném dopoledním fotbalovém zápasu. Na poslední a nejdůležitější zakončovací odborné práce přišel pomoci taťka/děda, který mě takto luxusně vysvobodil z „honění milimetrů po betonovém povrchu“ (a taky od umývání všeho nářadí). Skončili jsme kolem 16:00. Málokdo si dokáže představit, jakou mám radost, že už je tato zedničina za mnou. 🙂 Jasně, ještě to není hotové – zbývá udělat opěrné zdi, ale to už bude takové „LEGO z prolejvaček“, docela přesná práce.
