Tak do toho se mi vůbec nechtělo. Mám rovinu, položeny a zakotveny dvě a dvě železné bednící desky, téměř ideální stav. Jenže ta představa, že se budu se zbytkem bedněním trápit celý týden, než vymyslím, jak to zapřít, nařezat, sešroubovat, aby to bylo přesně … Odpolko jsme to s tatíkem měli vymyslet. Přijel jsem z práce, najedl se, a v tom se objevil nejen tatík, ale i Jára, Honza a Franta. Rychlé otázky „z čeho to uděláme“, „kde máš tohle či tamto“, … no a najednou už se řezalo, sbíjelo, šroubovalo, … každý si vzal na starost něco, a po osmé bylo celé bednění hotové! To mi kluci udělali fakt moc velkou radost…