Stojan na úly – nová včelnice

Po několika letech jsem se konečně dostal k předělání včelnice, kterou jsem kdysi narychlo brzy ráno sešrouboval ze dvou stavebních trámů a dvou prkýnek a uložil na několik dlaždic a cihel. Neplánovaně jsem si totiž přivezl nové včelstvo a neměl jsem ho na co dát. Tato „rychlokonstrukce“ měla být jen dočasná – v té době jsem tímto termínem myslel maximálně rok. Tak teď, po X letech, už bylo opravdu na čase s tím něco udělat – no posuďte sami…

Jekly 30x50x2 na stavbu stojanu jsem nakoupil už v roce 2019 na podzim, takže v mezičase venku už docela orezly – kromě nařezání bude tedy třeba i obrousit. Během března a dubna se mi povedlo nařezat, obrousit, svařit a 4x natřít (zinek, základ a 2x barva). Teď když včelkám počasí moc nepřeje, tak toho mohu využít alespoň já a snadno je zavřít a přestěhovat o pár metrů dál, abych původní konstrukci rozebral, vykopal díry a dal do nich betonové dlaždice, kterých budou stát nohy stojanu. Ve svahu to není zase tak jednoduché, ale nakonec se podařilo bez větší námahy.

Ale než budu moct včelky přemístit na nové stanoviště, musím ještě vyřešit jeden problém – mravence! Ty potvůrky si už loni zvykly parazitovat na medných zásobách včelek, a tomu bych chtěl zkusit zabránit. Většinou se to dělá tak, že se nohy konstrukce postaví do nějaké misky, do které se pak naleje olej. To ale tedy u mě není dost dobře realizovatelné – je to ve svahu, nohy musí být „zakopány“ a navíc je kolem tráva, která se dříve nebo později dotkne nohou a mravenci budou moct lézt po ní. Rozhodl jsem se tedy na nohy konstrukce (obdélníkový průřez 50x30mm) udělat takové speciální „návleky“ a do nich nalít olej. Ještě než jsem šel kopat, zaměstnal jsem tedy 3D tiskárnu…

Udělal jsem si ve Fusion 360 model, vyexportoval do .STL a ve sliceru vygeneroval G-code pro materiál PETG. Koupil jsem si už před časem recyklovaný PETG pro vytvoření větrných turbín, a teď mi krásně poslouží i pro tento účel.

Podrobný popis jak myšlenku připravit k tisku je zde.

STL model: vceli_nozka3.stl

G-code pro materiál PETG: vceli_nozka3_0.2mm_PETG_MK3S_1h32m.zip, vceli_nozka3_4kusy_0.2mm_PETG_MK3S_6h5m.zip

vytištěná sada 4 kusů (zbývající dva kusy jsem vytisknul po jednom)

Takže ráno jsem se na to vrhnul, nasadil návleky na nožky, tak kde hrozilo že by se návlek sesunul jsem omotal nohu pod ním třema závitama elektrikářské izolačky a už jsem mohl na stojan umístit úly a přišroubovat prkno před česna.

Jakmile jsem došrouboval prkno a otevřel česna, bylo už kolem 9stC a včelky už se začaly trousit ven. Takže to bylo tak-tak … ale je to! 🙂

Solární ohřev (nejen) TUV

Po několika letech rozmýšlení, počítání, zjišťování a vybírání jsem našel českého výrobce vakuových kolektorů, a to včetně vlastní výroby trubic (a ne dovozu čínských). Takže jsem se rozhodnul, že solární parabola zůstane prozatím ve fázi prototypu, a v polovině března jsem objednal výrobu pěti vakuových kolektorů přímo na naše podmínky (absorbéry uvnitř trubic jsou natočeny na jih). Nejdříve jsem musel udělat na střeše „základy“ a to pomocí čtyř betonových obrubníků (100x25x15cm, 80kg) – odkrýt zeminu až na hydroakumulační a drenážní vrstvu, a vložit obrubníky.

Následně bylo třeba navrtat nerezové kotvící kombivruty a na ně ustavit hliníkovou nosnou konstrukci, na kterou se po natažení a připevnění izolovaných nerezových hadic zavěsily i samotné solární kolektory VacuSol VS 10 T.

Toliko k venkovní instalaci a teď můžeme přejít „pod střechu“ – nerezové hadice jsou zde napojeny na během hruhé stavby již připravené měděné potrubí (lisované – pro solární účely), které je „z půdy“ nataženo až do technické místnosti do blízkosti akumulační nádrže. Tam je opět potřeba „přejít“ z mědi na nerezové flexibilní potrubí, kterým se připojí přes solární čerpadlovou jednotku s expanzní nádobou k nerezovému výměníku akumulační nádrže. Zbývá provést tlakovou zkoušku, naplnit systém solární kapalinou, odvzdušnit a zapojit elektřinu a regulaci.

Stejně jako akumulační nádrž měla už připravený výměník na solární systém, i regulace kterou používáme se solárním systémem umí pracovat. Kabely jsem už měl natažené z doby stavby a tak po připojení teplotního čidla a zapojení čerpadla zbývá už jen v nastavení regulace solární modul aktivovat, a provést jeho základní nastavení. Tímto jsme tedy aktivovali už všechny doposud nevyužité „přípravy“ topného systému.

Přestože dneska byly teploty do 4 stC, poprchávalo a posněhávalo, a slunce v podstatě ani nevyšlo z poza mraků, na výstupu kolektoru byla teplota 40-60stC. Už se těším, až sluníčko pořádně vyleze a budeme to vyzkoušet na plný výkon. 🙂

A ještě jsem si udělal radost – dokoupil jsem další teplotní čidlo a připojil ho k naší meteostanici, takže budeme mít k ostatním hodnotám počasí jako je venkovní teplota, sluneční svit, rychlost větru a další, zaznamenávány i hodnoty teploty solárního kolektoru.

Martínkova čítanka – O zeleném vajíčku

Červená, zelená, žlutá, modrá i jinak barevná vajíčka přináší velikonoční svátky do našich domovů. Kohoutek z dnešního příběhu ale shání jenom a pouze vajíčko zelené. Myslíte, že se mu ho podaří sehnat pro svou slepičku? A vyklube se ze zeleného vajíčka nakonec i kuřátko?

O zeleném vajíčku

Martínkova čítanka – Džbán

Je jaro, kvetou pampelišky, lítají motýli a Martínek jde se džbánem pro pivo. Ale není to obyčejný džbán, je tak trochu kouzelný. Všechno, co se dá do džbánu, rázem zfialoví. Děti, máte doma také nějaký kouzelný džbán nebo třeba kouzelnou skleničku? Já jednu mám. Vše, co do ní dám, hnedle zčervená, no vážně.

Džbán

Martínkova čítanka – Jak ztratila ještěrka ocásek

Dějí se to ale v přírodě věci. Ještěrky ztrácejí ocásky! Zdalipak ještěrka z dnešního příběhu najde ten svůj ztracený ocásek. A co s ním pak bude dělat, když ho najde? A co bude dělat, když ho nenajde? Pojďte si poslechnout, jak to vlastně bylo a jak to nakonec dopadlo.

Jak ztratila ještěrka ocásek

Větrná turbín(k)a

Vylovil jsem z paměti další projektík, kde by mi mohla pomoct 3D tiskárna. Už dlouho si pohrávám s myšlenkou si udělat takovou pokusnou sérii malých větrných turbín – no, vzhledem k rozměrům by to spíše mělo být nazýváno turbínkami. Až do teď jsem se do toho nepustil, protože jsem neměl rozumný způsob, jak mnou navrženou a spočítanou turbínu relativně jednoduše vyrobit. Tady nejde úplně o výrobu jedné turbíny – předpokládám, že jich budu muset vyrobit více variant, něco předělat, upravit, vylepšit … Navíc cílový počet zapojených testovacích turbín je 5, takže reálně budu muset vyrobit 6-10 turbín, když to půjde dobře ;-).

Předem chci upozornit, že v tomto článku už nebudu rozepisovat detaily procesu 3D tisku – ty jsem se snažil popsat v prvním svém článku o této technologii věnovaném výrobě náušnic.

Jelikož se nacházím na místě, kde fouká velmi málo, nemám ambice se snažit vytvořit nějakou větrnou farmu, které bez větru bude dělat energii pro celý dům. Spíše by mělo jít o nějaký test, jestli je možno doplnit např. fotovoltaiku pro nízké napětí i o druhý zdroj energie. Vzhledem k charakteru podmínek také volím odpovídající typ turbíny – na první pokus jsem si zvolil variantu Savoniova rotoru, a spočítal jsem její rozměry tak, aby fungovala už při rychlosti větru kolem 3m/s (samozřejmě s výkonem odpovídajícím její velikosti… takže malým).

Jelikož mám k dispozici omezené technické vybavení, už pro návrhu/počítání/modelování jsem ho zohlednil a navrhnul jsem turbínu poskládat z více modulů, které pak budu moci vytisknout na 3D tiskárně a složit (resp. slepit) dohromady.

vymodelovaná turbína

K modelování jsem použil mnou oblíbený Fusion 360, vygeneroval jsem z něj .stl soubory

a takto vypadají komponenty připravené v PrusaSliceru k tisku

Tady si můžete stáhnout vygenerovaný G-code pro tisk dvojice modulů turbíny a dvojici víka + dna z materiálu PETG.

Po vytištění to vypadá takto

Tak máme vytištěno a teď přijde trocha strojařiny, abychom turbínu mohli vystavit větru a ona se mohla točit. Nejsem sice expert na 3D tisk, ale myslím si, že bez pomoci kovu se v tomto případě neobejdeme – žádné uložení hřídele připravené z plastu nebude mít tak malý odpor. Zkusmo jsem si řekl, že osičku vysoustružím z 10mm kulatiny (jo, je trochu orezlá, ale to na první pokus nevadí), osadím tam dvě ložiska 609 (já měl doma variantu 609-2RS s oboustranným zakrytováním, ale kryty odstraním, abych snížil třecí síly). Udělal jsem si jednoduchý náčrtek, abych na to mohl koukat, až budu připravovat jednotlivé části.

Tak to bych měl osu, ale teď do čeho jí usadit. Jelikož jde jen o první pokus, který se pravděpodobně dále ani nepoužije (když nepočítám využití na plašení strakapouda, aby nekloval do fasády), udělám to co nejrychleji – takže přijde na řadu trocha truhlařiny. Měl jsem tu pruh dvou slepených 15mm překližek, cca 5cm x 50cm, ale to má výšku jen 30mm a to nebude stačit – vzdálenost ložisek by byla příliš malá na výšku turbíny – působily by tam příliš velké síly, a tak jsem nalepil na konce ještě po dvou čtverečkách, abych docílil výšku 60mm (jo, jo … moc jsem nedbal na to, aby to na sebe přesně sedělo – vzal jsem jen nějaké zbytky a nebyly úplně stejné). Nic moc, ale tohle by už snad mohlo stačit. Jenže ouha – myslel jsem si, že to rychle vyvrtám, ale ložisko má 24mm průměr, a to je asi jediný vrták, který doma nemám. A tak, ač se mi nechtělo, musel jsem jít pomalejší cestou – zapojit i počítač a vyfrézovat si usazení ložiska pomocí CNC – 24,1mm horní a 20mm spodní.

Takže už jsem zapojil stroje na plast, kov i dřevo … a teď to už konečně mohu poskládat dohromady. Z ložisek „vydloubnout“ krycí plasty, prostříknout olejem, a nalisovat do dřevěného držáku. Pak zespodu vložit osu a nalisovat spodní ložisko, taktéž zbavené krycího plastu. Následně zašroubovat do osy závitovou tyč M6 a na ní naskládat jednotlivé moduly turbíny.

a přece se točí … 🙂

zkouška při větru kolem 1-2m/s (desetinná tečka není moc vidět)

No a co dál? No ještě jsme do tohoto projektíku nezapojili elektro, takže příště trochou strojařiny připevníme na spodní část osy turbíny malý 3-fázový motor, a pomocí elektroniky ho zapojíme tak, aby nám fungoval jako 3-fázový generátor a vyráběl stejnosměrné napětí :-).

Generátor

Skutečně jsem připojil na spodní část malý 3f generátor, ani to nebylo tak složité, redukci jsem udělal z M6 šroubku.

Nakonec se ukázalo, že ač je hodněpólový (12 nebo 16, nevím teď přesně), zvládne bez převodů při otáčkách mojí turbínky jen rozsvítit pár malinkých LED diod – chybí mu otáčky, ve kterých by předvedl něco víc. Jelikož jde o první zkoušku, nebudu už dál podnikat další testy, zkoušet převody které by ubraly na ztrátách už beztak málo energie, a budu myslet na úskalí objevená na tomto prvním prototypu při tvorbě prototypu druhého.

Martínkova čítanka – Martínek a Helenka

Afrikány, karafiáty, kopretiny – to jsou kytičky, které dnes dědeček seje spolu s Martínkem a Helenkou do záhonku. Až vyrostou, budou dělat radost nejen dětem, ale i včelkám, čmelákům nebo motýlům. I vy si už můžete doma vysít nějaká semínka, děti 🙂 Příroda se probouzí. JARO je za dveřmi!

Martínek a Helenka