Čtyřkolka – laminování kapotáže

Velká laminátovací sobota
(13.5.2005)

Příprava začala už v pátek – natřel jsem kopyta syntetickou barvou, aby se pryskyřice do kartónu nevsákla a nevytvořila tak na spodku kapotáže nějaké nevhodné útvary. Na vlastní laminování naštěstí nebudu sám – teď s odstupem si nedokážu představit, jak bych to dělal – čtyři ruce považuju na tuto práci za minimum. A taky, Pavel přinesl do laminování kapotáže 100% zkušeností, protože já pořádně nikdy nelaminoval :o).

Ráno začalo klasicky – místo budíku nás zbudili děti, a my se po snídani a krátkém lelkování v půl devátý odebrali do garáže, z níž jsme začali postupně vyvážet Pavlovu i mojí motorku, čtyřkolku a vynášet a uklízet vše nepotřebné, abychom tam vyrobili dostatek místa na vlastní laminování. Následovala výroba „kozičky“ na přední kapotáž, aby nám „pevně“ na něčem seděla. Ještě podložit kartóny, aby bylo kam odkládat štětce, sklenice, a přebytečnou pryskyřici, která občas ukápla :o), a příprava je hotová. Začínáme stříhat skelnou tkaninu, vymýšlet co a jak. Dohodli jsme se i na vrstvách – budou 4 (350, 500, 350, 125 g/m2).

Přední kapotáž šla vcelku parádně. Pozvolna jsme získávali na obratnosti, bylo potřeba méně slov na domlouvání postupu – každý už věděl, co má dělat. Pavel míchal pryskyřici, já dělal takové ty pomocné práce okolo. Vlastně se nevyskytl žádný větší problém, až na poslední vrstvu, u které jsme si mysleli, že tkanina půjde natáhnout bez stříhání, ale nakonec jsme stříhat museli, a to už „napatlanou“ tkaninu. Ale i to jsme zvládli, a výsledek můžete posoudit sami. Začali jsme ale tušit, že nám 3 kg pryskyřice asi nevystačí, a tak jsem od taťky nechal z OBI přivézt čtvrté kilo.

• 

• 

• 

Zadní kapotáž šla snad ještě lépe – obratnost a spolupráce gradovala, Pavel se opět patlal s pryskyřicí, já zase s ředidlem,… první, druhá, třetí vrstva … pohoda … došla nám třetí kilovka pryskyřice, otevřeli jsme kilo čtvrté, dovezené z OBI, a … mírné rozpaky … je trochu jiná. No co, typ, postup práce i doby tuhnutí stejné, „vůně“ taky … tak co. Namíchat, a hurá na poslední vrstvu. Ale ouha – nějak nechce „cvaknout“. Poklízíme garáž, abychom tam mohli dát čtyřkolku, protože začíná krápat – přeci jen ještě není natřená. A pořád nic. Uklízíme, pak dokonce myjeme Pavlovu motorku, večeříme, … no snad už … sláva … konečně!! Ufffff …. Jeden rozdíl je už od pohledu patrný – oproti té původní pryskyřici, je tahle matná. Ale co, stejně to půjde přestříkat. Takže mícháme poslední porci pryskyřice na vrchní nátěr, a tentokráte dává Pavel pro jistotu více iniciátoru. Doklízíme, parkujeme motorky zase do garáže, a v cca půl deváté vyrážíme s trochou nejistoty z výsledku do hospody (mimo jiné i) na hokej. Debatíme, koukáme na hokej, a jsme zvědaví, jaký bude výsledek (i hokeje) :o). Po 3. třetině vyrážíme domů – na prodloužení se mrknem už tam. Samozřejmě, že první kroky vedou do garáže – SUPÉÉÉR, obě poslední vrstvy jsou krásně vytvrdlé. Povrch je sice matný, ale to je fuk. Koukejte a hodnoťte …

• 

• 

• 

Čištění zadní kapotáže
(17.5.2005)

A pustil jsem se do toho – nůžky, přímočará pila s velmi jemným listem na železo, wapka … jenom tohle stačilo, aby se z vcelku nevzhledného kusu laminátu s opatlanými cáry skelné tkaniny okolo stalo to, co vidíte na fotkách.

• 

• 

• 

Čištění přední kapotáže
(18.5.2005)

Kromě nástrojů, které jsem zmiňoval včera, je „potřeba“ ještě jeden – respirátor. Né, jasně, nutný není, ale hodí se … takže stejné nástroje, stejný úkol a stejný postup – podobný výsledek. Tentokráte ale s přední kapotáží …

Jo, teď si všímám, že jsem ten postup ani nepopsal, co? :o) Tak nejprve ostříhat nůžkama cáry, které nejsou prolaminované, pak přímočarkou oříznout vnější obrysy a naznačit si (nejlépe) lihovým fixem otvory a výřezy do kapotáže. Pak už jen vytrhat papír, který tvoří výztuhy kapotáže. A teď máte na vybranou – buď zbytek odstraníte wapkou, nebo se s tím ještě chvíli budete patlat nasucho, a pokusíte se vythat 1, nebo 2 vrstvy kartonu a wapku aplikujete až potom. Já zvolil druhou variantu, protože jsem nechtěl hromadu mokré kaše (i tak tam hromádka byla, ale ne tak velká). No, a tak můžete mrknout na výsledek …

• 

• 

• 

A tady už je pohled na na oko skompletovanou čtyřkolku. Nejsou tam zatím žádné držáky, kapotáž je jen posazená na čtyřkolce, takže bystřejšímu oku neuniknou sem tam nějaké nepřesnosti, křivosti, apod. No, ale není to krásné ?? :o)

• 

• 

Držáky na kapotáže a světla
(25.5.2005)

Tak kapotáže jsou začištěny, plus-mínus usazeny, … nastala potřeba je k něčemu přichytit a usadit „na čisto“, aby tam tak neplandali a hned se nepolámaly. Takže jsem přivařil 4 držáky na zadní kapotáž (2 jsem využil zároveň jako držáky na zadní světla) a (zatím jen) 2 na přední. Držáky na přední světla jsou zvlášť, a to po stranách nádrže. Jelikož jsem ještě neusadil přesně přední kapotáž a nemám k ní dva držáky, tak jsem zatím nepořídil žádné fotky, ale budou … :o)

A když už jsem měl v ruce svářečku, dodělal jsem si i „pedál“ na nožní brzdu. Také jsem upravil spojení osy řízení s unašečem kuláků … zatím tam byly tyto dvě vnořené trubky spojeny jedním M6 šroubem, což se ukázalo z hlediska opotřebovávání jako nevhodné. Takže jsem do vnitřní trubky zavařil ocelovou kulatinu (průměr 16mm) a na vnější trubku se navaří „zesílení“. Držet to bude čep, který bude procházet těmito zesílenými partiemi, a tudíž by nemělo dojít k vymačkávání, jako tomu bylo u tenkostěných trubek. Přiznávám, už jsem chtěl zkusit jízdu, tak jsem toto moc neřešil ;o)

Centální mozek lidstva …
… aneb krabička s pár součástkama, ze který povede spousta drátů 🙂
(8.6.2005)

Takže jsem včera dodělal všechny součásti elektronického modulu. Z něj povede spousta drátů, a bude mít na starosti fungování celé elektriky na čtyřkolce. Více tady v „Elektrice“